ČSLA, Československá lidová armáda, zanikla zákonem č.74/1990 Sb. Byla přejmenována na Československou armádu. Ta se pak rozdělila s koncem roku 1992 na armády českou a slovenskou.

ČSLA měla v roce 1989 kasernováno asi 200.000 mužů. Tisíce tanků, BVP, OT, dělostřeleckých systémů, nižší stovky letounů a vrtulníků a další a další příslušenství... Záložáků asi dva a půl milionu. Jasně, do značné míry to byla potěmkinovská vesnice.

Armáda sovětského typu. Když jsem v tom ansámblu působil, říkali mi, že nepřátelský západoněmecký tank Leopard 2 stojí asi 2 miliony západoněmeckých marek. A cikán s pancéřovkou že je asi za 60 korun. Tak ať je jako velitel motostřelecké čety neváhám spotřebovávat. Přemýšlel jsem samozřejmě, kolik stojí takový velitel čety...

Dnes? 28.000 vojáků, necelých 5.000 vojáků v aktivních zálohách a desítky až nižší stovky kusů techniky. Lidský život má ale tu nejvyšší prioritu.

Co naší armádě chybí? Především zadání, které by bylo splnitelné. Jak já ty historické paralely miluju!

Německý Reichswehr vznikl v roce 1919 jako důsledek Versailleské dohody. Maximálně 100.000 mužů, žádné letectvo, tanky, těžké dělostřelectvo, plyn... Žádný generální štáb. Limitované počty lehkých zbraní, limitovaný rozpočet. Hodně levná armáda. I když se šidilo. Ale tak v rozsahu do 20%.

Ale armáda s jasným zadáním. Se zadáním odplaty za porážku. Reichswehr se stal výcvikovou armádu. Řadový pěšák byl cvičen na velitele čety. Velitel čety na velitele praporu a velitel praporu na brigádu nebo divizi.

Když Hitler v roce 1935 odstoupil od Versailleské smlouvy a zavedl brannou povinnost, stotisícový Reichswehr se během čtyř let transformoval v třímilionový Wehrmacht schopný téměř porazit celý svět... Se skvěle vycvičeným velitelským sborem. Nebylo to zas tak jednoduché, ale to bych napsal knihu.

Jaké bylo zadání AČR, Armády České republiky? Být. Protože jsme stát a státy mají armádu. A být co nejlevnější. Zrekonstruovat kasárna a opustit je. Občas pořádat nějaké cinklé výběrové řízení na cokoliv. Politici chtějí žít. A jejich kamarádi podnikatelé - dodavatelé a zprostředkovatelé taky.

Co máme? Vojsko s bodákovou silou nějakých 7.000 mužů (a žen). To jsou ti přímo nasaditelní v boji. Wehrmacht měl bodákovou sílu asi 50% stavu. To je ale nutná daň moderním zbraním a technologiím.

Máme dvě brigády, vzájemně nekompatibilní. Dílem s moderní technikou NATO a jejími rážemi, dílem s repasovanými zbytky z doby Varšavské smlouvy také s jinými rážemi a náhradními díly.

Máme tedy to, co se v dobách Britské říše považovalo za skvělou koloniální armádu, schopnou nasazení v nějaké misi mimo vlastní území. Vlastní území přeci uhájí chrabré britské námořnictvo!

Náš plán obrany státního území? Pustit sem vojáky NATO, tedy Američany, aby nás ubránili. My... Prosím Vás, co se s těmi pár vojáky dá dělat?

Mohli bychom hájit frontu dlouhou 10 až 30 kilometrů. Na stokilometrové bychom mohli vytvořit krycí clonu... Ve spolupráci s mysliveckými svazy a střeleckými kluby snad hlídat strategické mosty, elektrárny, alespoň ty dvě jaderné, komunikační uzly, zdroje pitné vody... Sokolové už nejsou co bývali. Možná. A co dál?

Vojenská výroba není neomezená. V dobách ČSLA mě učili, že na první den války s imperialisty má voják 15 nábojů do samopalu. Na další dva dny po deseti. Na divizi je ve skladech ještě 60 nábojů na každého vojáka. Další už se musejí vyrobit.

Co máme ve vojenských skladech dnes? Myši? Snad tam přeci něco je... Když začala epidemie coronaviru, ujišťovala nás kompetentní místa, že ochranných pomůcek je dost. Myslím, že ve skladech tehdy bylo 5.000 jednorázových ochranných roušek.

Vyrobit zbraně a munici, to je jedna věc. A vycvičit vojáka? Admirál Andrew Cunningham proslul svým výrokem při vyslání britského válečného loďstva k evakuaci poraženého sboru na Krétu, když jej ujišťovali, že vyslat lodní svaz bez leteckého krytí do vod, kde má nepřítel absolutní leteckou nadvládu, je šílenství. "Postavit loď trvá tři roky. Vychovat námořníka trvá třicet let. Ale vybudovat britskou námořní tradici trvalo tři sta let. A proto vpřed!"

Vychovat vojáka... I civilista bez výcviku může sloužit jako živý štít, prošlapavač minových polí, nosič munice... Safra, zase se vracím do těch dob, kdy pěšák stál sto korun.

Vojenský přijímač trval měsíc. Po jeho absolvování už se z civilisty stává jakýs takýs střelec za samopalu, který je schopný reagovat na základní povely, včetně taktických. A je odeslán k dalšímu výcviku. Buď do specializovaných kurzů, nebo k jednotkám.

Funkční fotbalový tým není součtem jednotlivců, ale organizovaným celkem. Stejně tak vojenské družstvo, četa, rota... Musí se cvičit a nacvičovat společně. Především už vzájemná součinnost.

Za jak dlouho se dá vycvičit tanková divize od nuly? V případě války, když jsou vojáci motivovaní, snad už za rok. I když dva by byly lepší. Ale jen za předpokladu, že ji povedou kvalitní důstojníci. A kde vzít kvalitní důstojníky? Jak dlouho to bude trvat? Dlouho...

Důstojníci musí sbírat zkušenosti a postupně dozrávat. Od poručíka po generála to u těch nejschopnější trvá spíš třicet než dvacet let.

Jak budovat jednotky a útvary? Tak, aby byly soudržné. Finové do zimní války povolávaly jednotky po vesnicích, příbuzné a známé. Kteří za sebe byli ochotni položit život. Němci za obou světových válek povolávali i po třídách ze škol. Bylo to podobné.

Američané ve Vietnamu doplňovali existující jednotky po jednotlivcích a skupinách přišlých z výcvikových campů. Jejich jednotky nějakou soudržností neprosluly...

Ale výcvik během konfliktu také nelze podceňovat. Na začátku války v Tichomoří měl americký pilot stihačky, který šel poprvé do ostré akce, nalétáno minimálně 200 cvičných hodin. Ale Japonec absolvoval už tisíce bojových hodin nad Čínou.

Při slavné letecké bitvě nad Jakartou se střetlo dvanáct japonských Zer se stovkou americký P-36 a P-40. Byl sestřelen jeden Japonec a stovka Američanů. Ale Japonci svého pilota už nedokázali nahradit.

Na konci války šli japonští akci do akce po odlétání deseti cvičných hodin. Američané zvýšili svoji výcvikovou kvótu na 300.

Když jsem v těch příkladech... Černošský tankový prapor zajal důstojníka SS. I ptali se ho, jak si vysvětluje, že oni zajali jeho, nadčlověka. "Inu, nám došli náboje dřív, než Vám tanky..."

O vítězství ve válce většinou rozhoduje vědecká a technologická převaha, schopnost masové výroby. Vzpomeňte americkou válku Severu a Jihu. Jižané byli nepochybně lepší vojáci. Alespoň na začátku. A k čemu jim to bylo?

Tak, to je taková moje hrst dnešních úvah a asociací. Pokud má být naše země obranyschopná, tak to musíme především chtít. A pak hledat cesty. A počítat s oběťmi. Pro začátek s finančními. Ale i s krvavými. Při masovém výcviku budou ranění i mrtví. Už teď to ve výcvikových prostorech začalo nebývale bouchat...

Nejsem kompetentní, abych tady nastínil plán budování naší armády a obranného průmyslu. Jenom chápu, že si na to ze svých daní budu muset připlatit.

Jo a ta fotka... Historické zbraně naší Hradní stráže. Ten samopal vz.58 P ze zkráceným zásobníkem a natřený stříbrnou barvou na komínové trubky včetně bodáku... Ten ve mně budí různé další asociace. Třeba na protitankovou střelu 9M14M... Ale dosti bylo válečného štvaní.