Jsme tu jako v čekárně... We are here like in a waiting room... Wir sind hier wie in einem Wartezimmer...

CZ: Všichni se za něčím ženeme. Každý den. Každou minutu. Každou chvíli. Kolikrát mám pocit, že se snažíme tím shonem vytlačit tu myšlenku. Snažíme se plnit naše denní úkoly a plány.
Má to nějaký smysl? Tato čekárna? Je to přeci život, který žijeme. Život co nás vždy nějakým způsobem posune přesně na to místo kde nás chce mít. A my s tím životem bojujeme a chceme od něj víc a víc. Má to nějaký smysl? Ano má.
Myslím si, že pokud by jsme s životem přestali bojovat stejně by sme se nějakou rukou osudu stejně dostali na to místo, kam patříme. Ale nikdy by tu po nás nic nezbylo. Jen by jsme stáli na tom místě kde nás život chce. Ale my přece všichni chceme nechat na světě nějakou stopu, která tu zůstane navždy.
Je to touha být zde věčně? Je to touha nezemřít? Je to z nudy při tom čekání? Každý to asi máme jinak. My co máme děti vidíme kam se posunují a doufáme, že půjdou tím správným smětrem. Doufáme, že tu nechají větší stopu než my. Snad v touze po tom, aby dokázali to na co my už nedosáhneme, protože jsme zjistili až teď, že sedíme v čekárně.
Pomalu zjišťujeme, že život je čekárna. Zjišťujeme to jak nám odchází přátelé. Nikdo s námi o tom nikdy nemluvil, když jsme byli děti. A teď, jak už nás pár přátel opustilo, nám to pomalu dochází. Sedíme v čekárně. Je to čekárna na smrt. Ta nás čeká všechny.
Tak koukejte ať uděláte do světa obrovskou stopu, která nepůjde jen tak smazat. Neseďte jak v čekárně u lékaře s pokorou a potichu. My máme moc změnit svět. My máme při tom čekání dost času s tím světem otočit!!!

Tak s tím světem točme.

EN: We are all chasing something. Daily. Every minute. Every moment. How many times I feel that we are trying to push the idea out of the way. We try to fulfill our daily tasks and plans.
Does it make any sense? This waiting room? It's the life we ​​live after all. Life always moves us in some way to the exact place where it wants us. And we fight with that life and want more and more from it. Does it make any sense? Yes he has.
I think that if we stopped fighting with life anyway, we would still get to the place where we belong by some hand of fate. But there would never be anything left of us. We would just stand in the place where life wants us. But we all want to leave a mark on the world that will remain forever.
Is it a desire to be here forever? Is it the desire not to die? Is it out of boredom while waiting? I guess we all have it differently. We who have children see where they are moving and hope that they will go in the right direction. We hope they leave a bigger mark here than we did. Perhaps in the desire for them to achieve what we can no longer achieve, because we only found out now that we are sitting in the waiting room.
We are slowly discovering that life is a waiting room. We find out how friends leave us. No one ever talked to us about it when we were kids. And now that a few friends have left us, we are slowly running out of it. We are sitting in the waiting room. It's a waiting room for death. She is waiting for us all.
So take care to make a huge mark on the world that cannot be easily erased. Don't sit like in the doctor's waiting room with humility and silence. We have the power to change the world. While waiting, we have enough time to turn the world around!!!

So let's spin the world.

DE: Wir jagen alle etwas. Täglich. Jede Minute. Jeder Moment. Wie oft habe ich das Gefühl, dass wir versuchen, die Idee aus dem Weg zu räumen. Wir versuchen, unsere täglichen Aufgaben und Pläne zu erfüllen.
Macht es irgendeinen Sinn? Dieses Wartezimmer? Es ist schließlich das Leben, das wir leben. Das Leben bewegt uns immer irgendwie genau dorthin, wo es uns haben will. Und wir kämpfen mit diesem Leben und wollen immer mehr davon. Macht es irgendeinen Sinn? Ja, er hat.
Ich denke, wenn wir sowieso aufhören würden, mit dem Leben zu kämpfen, würden wir immer noch durch eine Hand des Schicksals dorthin gelangen, wo wir hingehören. Aber von uns würde nie etwas übrig bleiben. Wir würden einfach dort stehen, wo das Leben uns haben will. Aber wir alle wollen Spuren in der Welt hinterlassen, die für immer bleiben werden.
Ist es ein Wunsch, für immer hier zu sein? Ist es der Wunsch, nicht zu sterben? Ist es Langeweile beim Warten? Wir haben es wohl alle anders. Wir, die Kinder haben, sehen, wohin sie sich bewegen, und hoffen, dass sie in die richtige Richtung gehen. Wir hoffen, dass sie hier größere Spuren hinterlassen als wir. Vielleicht in dem Wunsch, dass sie das erreichen, was wir nicht mehr erreichen können, weil wir erst jetzt erfahren haben, dass wir im Wartezimmer sitzen.
Wir entdecken langsam, dass das Leben ein Wartezimmer ist. Wir finden heraus, wie Freunde uns verlassen. Als wir Kinder waren, hat nie jemand mit uns darüber gesprochen. Und jetzt, wo uns ein paar Freunde verlassen haben, geht uns langsam die Puste aus. Wir sitzen im Wartezimmer. Es ist ein Wartezimmer für den Tod. Sie wartet auf uns alle.
Achten Sie also darauf, der Welt einen großen Stempel aufzudrücken, der nicht einfach gelöscht werden kann. Sitzen Sie nicht wie im Wartezimmer des Arztes mit Demut und Schweigen. Wir haben die Macht, die Welt zu verändern. Während des Wartens haben wir genug Zeit, die Welt umzudrehen!!!

Also lasst uns die Welt drehen.

From Czech language translated with Google...