Válka a logistika

Fotografie je samozřejmě z Vojenského muzea na Žižkově. A tenhle článek jsem chtěl napsat už dlouho. Ale nějak jsem se nemohl přinutit. Až dneska.

Vím, že je dnes 1.výročí ruského útoku na Ukrajinu. Ale tohle sepisování s tím výročím nijak nesouvisí.

Na fotografii vidíme rakouského císařského pěšáka (figurinu) z doby napoleonských válek o kterého pečuje pravděpodobně vojenský lékař (též hadrový). Popisek jsem si neměl čas přečíst. Byl jsem tam se synem... Ale ten klobouk na voze je důstojnický.

Budu skákat z jednoho času do druhého. Třeba se odpíchnu od údaje, na co umíralo za Třicetileté války nejvíc vojáků. Nebylo to na rány utržené v boji. A to ani přímo na bojišti, ani pak na následné sepse... Nejvíc vojáků prostě umřelo na nemoci.

Vojenský tábor v období 16. a 17.století, to bylo doslova semeniště nakažlivých chorob. A nemyslím tím jen syfilidu. I když... Ta tam zabíjela taky. (Celý svět ji znal jako francouzskou nemoc. Jen Francouzi, nevím proč, ji nazývali nemocí italskou...)

A teď se musím trochu vrátit. Římskému vojenskému táboru někdy od Mariových časů, kdy byla zavedena žoldnéřská armáda, nebylo po hygienické stránce co vytknout. Ale ten středověk...

Někam po Karla Velikého byl bojovníkem každý dospělý muž. A dostavoval se do války s vlastními zásobami, zbrojí, oděním... V případě zranění nebo nemoci měl kolem sebe příbuzné.

Pak přichází feudalismus. Vazal osobně s družinou slouží svému lennímu pánu. Za to přeci dostal svoje léno. Zásobování a veškerá péče o své lidi jde za ním. Platí jeho nevolníci. Ale ti lidé s ním jsou také opravdu jeho. Mají proto pro něj určitou cenu.

Žoldnéři 16. a 17.století cenu nemají. Prodávají svoji kůži. Jsou ale naprosto svobodní. Nikdo se jich neptá, jaké jsou víry. Někteří uzavírají přechodná manželství po dobu tažení. A někteří se neobtěžují ani tím. Ale nikdo se o ně ani nestará.

Žoldáci podepisují (pokud umějí) jakýsi vojenský řád. Je zakázáno klít, opíjet se, hrát hazardní hry... Ale čím nepravidelnější žold, tím se řády méně dodržují.

Žoldnéř dostane peníze. Za ty si musí všechno koupit. Stravu i případnou lékařskou/ranhojičskou péči. Žold není ani náhodou pravidelný. Jídlo lze ukrást. Ale péči...

S armádou ozbrojenou jde ještě armáda obchodníků a řemeslníků. Včetně ranhojičů. O prostitutkách nemluvě. Voják si svůj chléb vezdejší denně kupuje... Nebo krade, jak jsem uvedl dříve.

Obchodníčci... Jsou neustále (oprávněně) podezíráni ze špionáže ve prospěch nepřítele. Vznikají příručky o odhalování špionů.... Ale jsou nepostradatelní.

Vojenská kuchyně... V římském táboře ano. Ale pak dlouho ne. Překvapivě dlouho ne. Vojáci se rozdělili do skupinek. Po třech, pěti, sedmi, devíti... Společně si kupují potraviny. Vaří nejmladší. Když to neumí... Některé skupinky žold propíjejí a potraviny kradou.

V 18.století se armádní poměry mění. Už neslouží žoldáci (až na výjimky). Slouží násilím odvedení nevolníci. Ale ti zas mají určitou cenu. Objevují se pokusy o hygienické předpisy. Jakási elementární zdravotní péče... Ale pořád vaří nejmladší ve skupince.

Napoleon iniciuje vznik konzervy. Ve skle. Britové ji začínají zatavovat do cínu. Ale pořád vaří nejmladší...

Bitva u Hradce Králového. (Nebo u Sadové, chcete-li...). Bitva u Sedanu. Pořád si vaří skupinky vojáků. Mizerně. Draze, neefektivně...

Obrat přichází až v 70.letech 19.století. V rámci Rakouské monarchie se angažují manželky plukovníků. Objevuje se typická bedýnka na kolech s kotlem jako základem... Která snad vydržela dodnes.

Jeden Napoleonův kuchař byl povýšen na markýze. Když Napoleon získal Bavorsko za spojence, zjistil, že jeho armáda doslova umírá hlady... A pan markýz-kuchař vymyslel drožďovou polévku. Která spojeneckou bavorskou armádu v řádu týdnů postavila na nohy.

Ano, logistika. To je to, co rozhoduje války. Dávno to už není jen o potravě pro muže a koně. A nestačí jen krást cín z okapů kostelů a přetavovat ho na kulky... Nafta, sofistikované střelivo, náhradní díly ke zbraním... (Už v Napoleonově době mají Britové unifikované pušky, kde jsou jednotlivé díly snadno vyměnitelné...)

(Sorry. Manželce upadla noha od postele. Konec článku. Jdu dělat manžela. Rychle spěji k závěru.)

Tak tohle je kopie/model Little Boye, atomové bomby, která zničila Hirošimu. Tu, prosím, ve Vojenském muzeu najdete. Ale polní kuchyni? Ani jednu!